Web v Rekonkstruci

Internet

Co budeme potřebovat?

Podle mě, je zbytečné si doma nebo na LAN párty budovat optickou síť, která je sice rychlá, ale zase hodně nákladná. Nebo pomocí technologie wifi, která také není nejlevnější, je pomalejší a jsou u ní větší pingy (časová odezva serveru). Proto se zaměřím na metalickou síť pomocí UTP kabelu, která je levná, jednoduchá a dostatečně rychlá.

Síťová karta
Přídavná karta do PC, která nám umožňuje síťovou komunikaci. Pro naši malou síť stačí ta nejlevnější 100Mbit Ethernetová síťovka s RJ45 konektorem. Na novějších deskách už bývá integrovaná.


síťová karta do PCI

Switch nebo hub
Slouží k zapojení více počítačů do sítě. Rozdíl je v tom, že hub slouží jako rozbočovač. Přijatá data posílá na všechny své porty neboli do cele sítě. Switch už umí poslat data na jeden port, kde je připojen cílový počítač. Obecně switch je rychlejší a síť není tak zatěžovaná. Ale dneska se hub už ani nevyrábí. Ještě bychom se měli zamyslet nad celkovým počtem připojených PC. Máme 5portové, 8portové, 16portové a speciální 24portové a 48portové switche. Pro naší malou síť bych doporučil 8portový. Cenový rozdíl mezi 5 a 8portovým je minimální a v budoucnu to aspoň jednou oceníte. Opět postačí ten nejlevnější.


obyčejný 5portový switch

UTP kabel
Kabel, který se používá na síťování. Je to 8 žilový kabel, kde vždycky 2 žíly jsou spolu spletené. To kabelu dodává velkou odolnost proti rušení. Pří rychlostech 10 a 100Mbit jsou využívané jen dva páry a při 1000Mbit už všechny čtyři. U 1000Mbit je potřeba mít kabel kategorie 6 místo standardní kategorie 5e. Maximální délka kabelu by neměla překročit 100m.


UTP kabel

Koncovka RJ45
Krimpuje(nacvakává) se na konce UTP kabelu, aby se dal zapojit do síťové karty nebo switche. RJ45 se krimpuje pomocí speciálních kleští. Vyžaduje to trošku zručnosti a zkušeností. Doporučuji raději koupit si kabel hotový. Protože, když je špatně nakrimpovaný, může docházet k chybám nebo nestabilitě sítě.


koncovka RJ45

Křížený a nekřížený UTP kabel
Záleží, jak jsou na kabelu nakrimpované koncovky. Pokud piny na jedné straně odpovídají pinům na straně druhé, říkáme, že kabel je přímý. Pokud je kabel křížený, znamená to, že piny pro vysílaní signálu jdou do přijímacích pinů.Na obrázcích to vidíte lépe.


zapojení přímého kabelu


zapojení kříženého kabelu

 

Postup krimpování konektoru

Co je potřeba:

TP kabel potřebné délky (UTP – nestíněná kroucená dvoulinka)
Dva konektory RJ-45 + krytky (nejsou nutné)
Krimpovací kleště (dají se pořídit už od 200Kč, ale pokud máte v plánu je používat i v budoucnu, doporučuji koupit kvalitnější cca kolem 700Kč)

Postup:

ukážeme si krimpování konektoru dle zapojení T568A

<>
1 - připravení kabelu, odstranění bužírky - tolik, aby se s kabely dalo pohodlně pracovat

 
2 - navlékneme krytku, pokud ji máme

 
3 - srovnáme kabely podle barviček dle normy T568A

 
4 - zarovnáme konce a necháme jen délku potřebnou pro konektor

 
5 - připraveno pro nasazení konektoru

 
6 - při nasazování konektoru ještě zkontrolujeme, jestli se nepřehodily barvičky

 
7 - konektor musí být nasazen až na doraz, bužírka musí trochu zasahovat až do konektoru, kde bude uchycena

 
8 - nasazený konektor vložíme do kleští a silně je stiskneme

 
9 - nožíky v konektoru musí být maximálně zatlačeny

 
10 - natáhneme krytku na konektor

 
11 - kontrola zapojení dle T568A

 
12 - a hotovo..



Při budování sítě se můžeme setkat s dvěma typy.

 

Propojení dvou PC
V tomto případě nám stačí, aby každý počítač byl vybavený síťovou kartou a potřebnou délku UTP kabelu. Tento kabel musí byt křížený. Některé síťové karty sice umí rozpoznat, o který typ kabelu jde a podle toho se přizpůsobit. Nelze na to ovšem spoléhat, a proto používejte raději křížený kabel.


schéma zapojení dvou PC

Propojení tří a více PC
Pří této situaci si už nevystačíme jen se síťovou kartou a UTP kabelem, ale musíme ještě použít aktivní prvek kterým je switch. Zde už počítače ke switchi připojujeme pomocí přímého
kabelu.


schéma zapojení tří a více PC

Když máme všechno připravené můžeme se pustit do sestavení sítě. Správně si nainstalujeme síťové karty a PC propojíme pomoci UTP kabelů. Dbáme na správné použití kabelů. Křížený mezi dvěma PC a přímý mezi PC a switchem. Pokud je vše správně propojené, měly by na síťových kartách (při zapnutém PC) svítit diody. Pokud někde nesvítí, je nejspíše špatný typ kabelu a nebo je kabel vadný. Výjimečně může být vadná i síťová karta.

Softwarové nastavení sítě

Nyní máme počítače fyzicky propojené, ale abychom mohli hrát a sdílet data, musíme ještě provést nastavení windows. Budu se zabývat nastavováním ve Windows XP, jelikož je to v domácnostech asi nejpoužívanější operační systém. Ale v nižších verzích windows je to podobné.

Pokud má probíhat komunikace pomocí protokolu TCP/IP musí být počítač v sítí nějak identifikován. To se dělá pomoci IP adresy, která je v celé síti jedinečná. Je to číslo ve tvaru xxx.xxx.xxx.xxx, kde xxx nabývá hodnot 0 až 255.

Start -> Nastavení -> Síťové připojení
Označíme si naše připojení k síti (pozor abychom označili to správné, protože v počítači můžou být dvě síťovky nebo wifi karty a podobně). V levém panelu klikneme na "Upravit nastavení" tohoto připojení. Stejného výsledku docílíme, když na připojení klikneme pravým a dáme "Vlastnosti"
.


dostupné připojení (klikni pro zvětšení
)

Otevře se nám nové okno, kde nahoře vidíme síťovou katru, která používá toto připojení (zde se ještě můžeme přesvědčit, zda máme to správné připojení). Pod síťovou kartou je seznam použitých klientů, služeb a protokolů. Standardně by měly být nainstalovány ty, co vidíte na obrázku. Nás nejvíce zajímá "Protokol sítě Internet (TCP/IP)". Proto na něho dvakrát klikneme.


vlastnosti připojení

IP a masku nastavte podle obrázku (rozsah 192.168.x.x - 192.168.x.x je používán pro malé lokální sítě, tak to dodržte). Poslední číslo v IP adrese si už můžete zvolit sami z rozsahu 1 - 254 (0 a 255 jsou speciální a nepoužívají se). Nedával bych to úplně náhodně, ale zvolil bych si nějaký systém. Třeba počítače v jedné místnosti budou 192.168.1.1x a v druhé 192.168.1.2x adt. Pomůže to ulehčit hledání případných problémů. Nezapomeňte, že IP je v celé síti jedinečné, takže nesmí být dvě PC se stejnou IP adresou. Všechno potvrdíme OK.


nastavení protokolu TCP/IP

Nyní doinstalujeme protokol IPX/SPX. Tento protokol využívají nějaké starší hry (Red Alert2). Klikneme na "Nainstalovat..." -> poklikáme na "Protokol" -> poklikáme na "Transportní protokol kompatibilní s NWLink IPX/SPX/NetBIOS".


nainstalování potokolu IPX/SPX (klikni pro zvětšení)

Ještě si všichni nastavíme název PC a stejnou pracovní skupinu. Pro samotný běh sítě to není důležité, ale ulehčí to procházení sítě, když si chceme od někoho něco stáhnout. Klikneme pravým na "Tento počítač" a dáme "Vlastnosti". Přepneme se na záložku "Název počítače" a klikneme na "Změnit...". Do kolonky "Název počítače" napíšeme výstižný název. Třeba jméno nebo přezdívku uživatele. Dále do kolonky "Pracovní skupiny" napíšeme nějaký název. Je to úplně jedno, ale měl by být u všech PC stejný. A všechno opět potvrdíme OK.


tento počítač->Vlastnosti->Sdílení


název PC a skupiny

Takovým nejjednodušším odzkoušením, zda naše síť funguje, je pomocí příkazu ping
Start -> Spustit... napíšeme "cmd" a stiskneme ENTER.
Do příkazového řádku napíšeme "ping IP_cílového_PC". Pokud se vypíšou podobné řádky, jako na obrázku, tak je síť funkční. Takto doporučuji z jednoho PC opingovat všechny ostatní. Když od všech dostanu odpověď, síť je funkční a můžeme začít hrát nebo se vrhnout na další kapitolu kde se dozvíme, jak nastavit sdílení dat.


správný výsledek příkazu ping


špatný výsledek příkazu ping

Pokud se vám vypíše podobná obrazovka, jako je na předcházejícím obrázku, je někde chyba.

  • špatně jste zadali IP cílového PC
    Náprava je jasná, znovu použit příkaz ping, tentokrát se správnou IP adresou.

  • firewall
    Některé firewally (nemyslím ten ve Windows XP SP2) můžou zakazovat odpovídání na příkaz ping, proto doporučuji na odzkoušení firewall vypnout.

  • špatně nastavené IP
    Možná jste někde udělali překlep a nastavili špatné IP. Zkuste se pingnout na jiný PC a pokud to nepůjde, tak je špatně nastaven PC, ze kterého příkaz ping používáte. V opačném případě je špatný cílový počítač.

Pokud stavíte síť na LAN párty doporučuji vypnout firewally. Většinou jsou důvodem, proč nejdou hrát hry po sítí, i když je síť funkční.

Nastavení sdílení dat ve windows

Nyní je síť už funkční a my jí můžeme začít využívat třeba na hraní her a sdílení dat. Abychom mohli něco sdílet, tak to opět musíme nastavit. Windows v sobě má integrovaný nástroj na sdílení dat. Někdo ho odsuzuje a někdo ho má zase rád. Záleží na vás, co je pro vás důležité.

klady zápory
jednoduché nastavení pomalejší než FTP
možno otvírat soubory ze sítě daleko menší možnosti nastavení (např. omezení uploadu a downloadu)
netřeba speciální software občas nefunguje tak, jak by mělo

Nastavení ve windows je opravdu jednoduché. Můžete sdílet jednotlivé složky nebo celé disky a nebo i tiskárny. Na složku nebo disk, který chceme sdílet, klikneme pravým a z nabídky vybereme "Sdílení a zabezpečení....". Nebo také vybereme "Vlastnosti" a přepneme se na záložku "Sdílení".

Pokud složku nebo disk sdílíte poprvé, tak pro vás Microsoft připravil plno upozornění a varovaní, kterými se musíme proklikat. Jestli že už jste někdy něco sdíleli, objeví už jen poslední obrazovka.

Konečně jsme se dostali k nastavení sdílení. Zaškrtneme "Složka sdílená v síti". Když toto uděláme, ostatní uživatelé budou moci naše soubory jen číst. Takže si je budou moci zkopírovat, ale nebudou moci kopírovat k nám na disk. To vyřešíme, když zaškrtneme "Povolit uživatelům v síti měnit mé soubory". Ale buďte opatrní, protože ostatní uživatelé mohou soubory a složky  i mazat. Pozor, abyste nepřišli o nějaká cenná data. Nakonec všechno potvrdíme OK. Pokud máte souborový systém NTFS, tak to bude chvilku pracovat.


doporučené nastavení sdílení - jen pro čtení

Stejným způsobem si nasdílíme všechny ostatní složky. A teď, jak se ostatní uživatelé na síti dostanou k našim složkám? Také úplně jednoduše. Pokud jsme všem dali stejnou pracovní skupinu, tak si z pracovní plochy otevřeme "Místa v síti" a vlevo klikneme na "Zobrazit počítače ve skupině". Po chvilce hledání, by se nám měly zobrazit všechny ostatní PC.


okolní počítače (klikni pro zvětšení)

Jde to i v Průzkumníku, kde se proklikáte celou sítí a měly by jste tam vidět i počítače v jiných skupinách.


zobrazení sítě v Průzkumníku (klikni pro zvětšení)

Windows někdy z neznámých důvodu počítače ve skupině nechce zobrazit. Buď vidíte jen svůj počítač nebo to vyhodí chybu, že položka není přístupná. V tomto případě je nutné otevřít Místa v sítí -> kliknou na Hledat -> a napsat název požadovaného PC. Když to počítač najde, klikněte na něho pravým a z nabídky vyberte "Vytvořit zástupce". Poté klikněte na Ano. Je to z důvodu, ať vždycky nemusíte počítač vyhledávat, když se na něho budete chtít připojit.

 Kde to sakra zapojit...

V první kapitole se budeme zabývat faktickým propojením počítače a TV - tedy kabely, redukcemi a konektory. Pokud tuto problematiku máte "zmáknutou", možná vás zaujme některá z dalších kapitol - ty jsou věnované majitelům grafických karet s čipy ATI a nVidia (probereme možnosti nastavení TV obrazu pro každou skupinu zvláště). V příloze uvedeme zapojení pinů konektorů SCART, S-Video a některá užitečná zapojení...

Hardware, který budete potřebovat

Nezbytná bude pochopitelně televize :-) Další volbou je video nebo AV zesilovač, pokud hodláte signál vést právě přes něj.

Užitečné bude, když předem zjistíte jakými vstupy je vaše zařízení vybaveno, podle toho dále vyberete patřičnou kabeláž.

Většina televizí, popř. videí, je vybavena konektory SCART:


SCARTy nebývají nijak dobře přístupné, bude asi nutné odsunout TV :-(

SCART bývá doplněn konektory kompozitního videa (zde žlutý "Cinch") případně S-Video (miniaturní "čtyřkolík" typu Hosiden vlevo):


Nejlepší řešení - "kamerové" vstupy S-Video + audio

Tip: Možná sami netušíte, kde všude má vaše TV konektory, velmi často bývají totiž skryté pod krytkou nebo odklopným panelem. Část těchto vstupů je určena pro pohodlné připojení kamery - ty jsou pro PC jako dělané.

Grafická karta

Grafická karta musí být pochopitelně vybavena TV výstupem. Dříve používané externí konvertory VGA / TV rozhodně nemůžeme doporučit. Kvalita obrazu je obvykle velmi podprůměrná a navíc často vyžaduje rozlišení 640x480.

I u grafických karet se můžete setkat s několika typy TV / Video výstupů: nejčastěji používaným výstupem je S-Video (na obrázku A), karty vybavené funkcemi ViVo (Video in, Video out) mívají rozdílné vícepinové konektory - nejběžnější vypadá jako na obr. B. Na ústupu jsou konektory kompozitního videosignálu (viz. C).


Konektor A je "čistý" výstup S-Video, B vyžaduje speciální redukci (krabičku), C je zastaralý kompozitní výstup.

Případná redukce

Pokud má vaše televize pouze SCART konektor, nejspíše budete potřebovat redukci "RCA na Euro-SCART", nebo "S-Video na Euro-SCART " (pokud si můžete vybrat, preferujte typ se vstupem S-Video).

Redukce může být k dispozici jako kabel nebo má výstupy vyvedené přímo na těle poněkud většího SCART konektoru (cena takové redukce se pohybuje 50 až 250Kč).

Update: Můžete narazit i na redukci, která přepíná vstupní signál do SCARTu mezi kompozitním videem a S-Videem.

Na straně grafické karty bývá občas k dispozici redukce (případně kabel) pro vytvoření tzv. kompozitního videosignálu.


Redukce pro kompozitní signál, běžně ji zasunete do Video Outu na grafické kartě.

Karty s konektorem ViVo (Video in, Video out) , mají jako příslušenství ke grafické kartě přibalenu redukci, která je vyobrazena níže.


Kabelový kombajn ViVo (Video in/out; výstupy bývají obvykle žluté)...

Audio a video kabel

Když se dostanete do stavu, že na straně televize a na straně grafické karty jsou kompatibilní konektory, budete potřebovat už jen odpovídající kabely na propojení.

Pro připojení zvuku bude nutný audio kabel - na jedné straně bude vybavený 2xRCA konektorem a na straně PC pak 3,5" jackem (cena takového kabelu je asi 50Kč).

Pokud jste pro přenos signálu zvolili signál S-Video, který je kvalitnější než kompozitní video, potřebujete tento kabel:


Kabel S-Video je na koncích vybaven 4 pinovými konektory mini-DIN

Jestliže vaše televize nedovoluje S-Video a byli jste nuceni pro přenos zvolit kompozitní signál (kompozitní signál obsahuje "smíchánou" jasovou a barevnou složku signálu), je vaším favoritem tento kabel:

Kabely máme připravené, následujícím krokem je propojení počítače s televizí, videem apod. Po zapojení nás čeká už jenom softwarové nastavení TV výstupu v ovladačích grafické karty.

Internet je celosvětová počítačová síť, která spojuje jednotlivé menší sítě pomocí sady protokolů IP.

Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě. Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání, katalog a další.

Obsah

 

 Základní pojmy

Každý počítač připojený k internetu má svoji IP adresu. IP adresa je 32bitové číslo, které se zapisuje jako 4 desítková čísla v rozmezí 0 – 255 oddělená tečkou (např. 192.168.1.1). Každé z těchto 4 čísel reprezentuje osm bitů adresy. Celkový počet různých IP adres je 232 = 4 294 967 296. V současném světě již tento počet přestává stačit, proto se uvažuje o zavedení nové verze systému IP čísel - tzv. IPv6.

  • TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol) – Protokol (komunikační pravidla) používaný při přenosu dat prostřednictvím internetu.
  • Doména – pro označování zdrojů na internetu se nepoužívají IP adresy, ale tzv. doménová jména, aby byla pro člověka lépe zapamatovatelná (např. cs.wikipedia.org). Tato jména se pak převádějí na IP adresy.

 

Domény (DNS)

Pro více informací o jednotlivých doménách se podívejte na kategorii: Domény nejvyššího řádu

 

 WWW

WWW je zkratkou pro World Wide Web - celosvětová síť. Pod pojmem internet v běžném jazyce často rozumíme právě tuto síť. WWW je informační síť, organizovaná jako obrovský hypertextový dokument. Ve skutečnosti jde dnes o mnohem více, protože internetové stránky dnes slouží i jako uživatelské rozhraní pro servery provozující veřejné služby a aplikace - jde například o portály elektronické pošty, internetové obchody, o herní servery, chaty, seznamky, internetová rádia a televize, slovníky, encyklopedie, portály pro správu bankovních účtů, portály dopravních informací, e-government, servery přesného času a jakékoli jiné aplikace, které budou vymyšleny.

Z obecného hlediska jsou www stránky pouze jednou z aplikací internetu, jsou základní aplikací služby HTTP (hypertext transfer protocol - česky: protokol pro přenos hypertextu), případně její zabezpečené verze HTTPS.

  • Příklady odkazů:
    • http://www.perthzoo.wa.gov.au/img/koala.gif
    • http://www.perthzoo.wa.gov.au/wildlife_facts_as_silvgibb.html
    • www.ghb.cz

 

 Browser

Browser, neboli česky internetový prohlížeč je program, který umí ze sítě načíst a zobrazit webové stránky. Z původního poměrně jednoduchého programu vyrostl do velmi složité aplikace, integrující mnoho nejrůznějších požadavků. Rozmach internetu začal s prohlížečem Netscape Navigator, který však zaniknul díky tomu, že firma Microsoft svého času zařadila konkurenční produkt do svého operačního systému Microsoft Windows.

Nejrozšířenějšími internetovými prohlížeči jsou Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera, Netscape Navigator a Safari.

Obecně lze říci, že na nejpopulárnější prohlížeče se nejvíce soustředí aktivity počítačových pirátů, proto je s jejich používáním spojeno riziko, že se přes ně dostane do počítače nežádoucí software, jako jsou viry nebo spyware. Méně populární prohlížeče však mohou mít problém se zobrazením některých stránek, protože za nimi nestojí tak velké vývojové týmy a stránky nebývají testovány pro jejich použití.

 

 Běžné služby (protokoly) internetu

Komunikační protokol TCP/IP využívá mnoho různých internetových služeb pro přenos různě strukturovaných informací. Například výše zmíněné internetové stránky jsou vlastně aplikací služby http. Tyto služby fungují na základě dohodnutých formátů dat - protokolů - stejně jako celý internet. K základním internetovým službám patří:

  • HTTP - hypertext transfer protocol, protokol (služba) pro přenos hypertextových dokumentů (základní kámen www)
  • HTTPS - protokol pro zabezpečný přenos hypertextu
  • FTP - File Transfer Protocol, přenos souborů
  • NFS - Network File System, sdílení souborů
  • Telnet - Virtuální terminál, slouží pro vzdálený přístup k serverům
  • SMTP - Simple Mail Transfer Protocol, elektronická pošta, přenos e-mailů
  • POP3, IMAP – protokoly (služby) pro přístup k elektronické poště (e-mailu)
  • DHCP - Dynamic Host Configuration Protocol, dynamická konfigurace síťové stanice
  • SNMP - Simple Network Management Protocol, jednoduchý protokol pro správu sítě
  • DNS - Domain Name System, překlad doménových jmen
  • instant messaging, chat, IRC, VoIP, SIP – online komunikace

 

 

 Způsoby připojení k internetu

Páteřní spoje internetu jsou dnes realizovány zejména pomocí optických kabelů. Tyto optické kabely se vyznačují velmi vysokou rychlostí, avšak cena optických kabelů a zařízení je vysoká. Pomocí jediného optického vlákna je možné dosáhnout rychlostí 155 Mb/s (B-ISDN, 622 Mb/s, 10Gb/s až 40 a více Gb/s (vlnový multiplex WDM)).

Nejproblematičtějším místem se tak stává tzv. "poslední míle", tj. způsob, jak připojit k páteřní síti koncové uživatele, domácnosti nebo malé podniky, rozptýlené ve městech a vesnicích.

V současnosti existuje několik možností pro připojení počítače k internetu:

  • pomocí telefonní linky (majitelem linky je telefonní operátor)
  • pomocí kabelové televize nebo vyhrazené linky
  • pomocí satelitní datové sítě
  • pomocí pozemní bezdrátové datové sítě
  • pomocí mobilní telefonní sítě
  • pomocí elektrické napájecí sítě

O kvalitě připojení rozhoduje

  • agregace (tj. kolik uživatelů sdílí jednu linku)
  • doba odezvy (dlouhé odezvy mohou mít negativní vliv např. při internetové telefonii)
  • rychlost připojení poslední míle
  • technologie použitá pro připojení poslední míle

 

 Připojení pomocí pevné telefonní linky

Výhodou připojení pomocí pevné telefonní linky je, že tato linka je v současnosti široce dostupná. Nevýhodou je, že je nutné platit paušál i za samotnou telefonní linku. Zatím jsou u nás výjimkou pouze velká města, kde někteří poskytovatelé ADSL zavedli i tarify, u kterých se v případě výhradního použití telefonní linky pro internet platí pouze internetový paušál.

 

 Telefonní modem

Klasické analogové vytáčené spojení – dial-up. Kvůli omezení frekvenčního pásma v analogových ústřednách klasických telefonních linek je maximální rychlost tohoto připojení 56 kb/s, při problémech s kvalitou linky může být i mnohem nižší. Jedná se o nejstarší způsob připojení domácích počítačů do sítě, který je dosud populární v zemích, kde je místní volání v ceně paušálního poplatku.

Pro připojení je potřebný telefonní modem. Pokud se připojíme přes modem, není možné současně telefonovat. Nevýhodou tohoto připojení je kromě velmi nízké rychlosti i to, že se platí za čas připojení. Existují zde rozdíly v připojení v době špičky a mimo špičku. Rovněž zde existuje riziko tzv. dialerů, tj. malware, které zamění vytáčené telefonní číslo bez vědomí uživatele. Vytáčí se pak spojení na linky s podstatně vyšší tarifikací, takže toto připojení může při troše smůly a neopatrnosti vyjít dosti draho.

 

ISDN

Více v článku o: ISDN

Digitální telefonní linka, lze volat a zároveň pracovat na internetu. Rychlost: 64kb/s (128 kb/s). V současnosti se tento způsob připojení pro zastaralost technologie a nízkou přenosovou rychlost již téměř nepoužívá, prakticky byla vytlačena linkami ADSL.

 

 ADSL

Více v článku o: ADSL

Vysokorychlostní internet pomocí telefonních linek. Různá rychlost přenosu dat ve směru z a do internetu. Rychlost: zpravidla 128 kbps až jednotky Mb/s dle typu zvolené služby. Pro připojení je potřeba ADSL modem, určitá kvalita telefonní linky, provoz ADSL musí být podporována v telefonní ústředně. Tyto podmínky jsou dnes již na drtivé většině našeho území splněny, avšak kromě paušálu za internet je třeba u většiny ADSL operátorů současně platit i paušál za hlasové služby (které by mohly jinak být levněji nahrazeny internetovou telefonií - VoIP).

Tento způsob připojení je poměrně kvalitní, ale na naše poměry pořád ještě drahý. K jeho nedostatkům patří vysoký stupeň agregace, který se však při současných vysokových přenosových rychlostech většinou neprojevuje. Rychlost připojení je zde omezena vzdáleností koncového uživatele od telefonní ústředny.

 

 Připojení přes mobilní telefon

Toto připojení patří většinou k pomalejším. Jeho zásadní výhodou je, že je teoreticky dostupné všude, kde je dostupná síť mobilních operátorů. Ostatní připojení jsou vázána na konkrétní lokalitu. Teoretická dostupnost je sice velice dobrá, avšak vysokorychlostní připojení pomocí mobilu u nás dosud funguje pouze ve velkých městech.

Základní rychlost je teoreticky 171 kb/s, u nás prakticky max. kolem 50 kb/s (ale spíš 10-20 kb/s) – záleží především na kvalitě a vybavení sítě operátora. Používají se např. technologie GPRS a EDGE. Mezi novější typy připojení patří CDMA (O2, cca 800kb/s), UMTS (O2, zatím 384kb/s – označováno jako 3G) a Internet 4G (T-Mobile, technologie 3G). Tyto způsoby připojení jsou již co se týče rychlosti připojení kvalitní. Tyto technologie se vyznačují několikanásobně delším časem odezvy proti ADSL.

 

 Kabelová televize nebo Ethernet

Jedná se zpravidla o rychlé a kvalitní připojení, pro domácnosti může být cenově výhodné, za předpokladu že používají kabelovou televizi. Je potřeba síťová karta a kabelový modem.

Nejkvalitnější a současně levné připojení pro domácnosti zpravidla poskytují operátoři linek vyhrazených přímo pro internet. Uživatel je připojen nejčastěji pomocí metalické strukturované kabeláže přímo na páteřní síť poskytovatele, která bývá často realizována optickým vedením. Tito poskytovatelé bývají bohužel dostupní pouze ve velkých městech, a to ještě ne všude.

 

Bezdrátové datové sítě

Jedná se buď o sítě založené na standardu IEEE 802.11 (Wi-Fi), které jsou provozovány ve veřejném nelicencovaném pásmu, nebo o sítě provozované ve vyhrazeném - licencovaném pásmu. Bezdrátové sítě v nelicencovaném pásmu mohou být provozovány jako LAN pro připojení např. notebooků v kancelářských budovách, internetových kavárnách a na univerzitách.

Bezdrátové sítě používají i poskytovatelé internetu. Zásadní výhodou zde je, že tyto sítě nejsou vázané na přenosová média ve vlastnictví velkých firem, takže umožňují existenci menším alternativním poskytovatelům. Nevýhodou je, že kvalita připojení může kolísat v závislosti na poskytovateli a na místních podmínkách. Aby spojení fungovalo je potřeba zajistit přímou viditelnost mezi přístupovým bodem poskytovatele a anténou uživatele.

 

 Wi-Fi (Wireless Fidelity)

Jedná se o nejznámější standard pro bezdrátové sítě (IEEE 802.11a, b nebo g), k přenosu se používá mikrovlnné elektromagnetické záření, podobně jako u mobilních telefonních sítí. Wi-Fi sítě byly navrženy pro malé a střední vzdálenosti např. pro provoz v kanceláři nebo menší budově, avšak při použití vhodných antén na straně poskytovatele i uživatele může být za dobrých přenosových podmínek jeho dosah i několik kilometrů. Teoretická maximální rychlost přenosu mezi přístupovým bodem a uživateli je 11 Mb/s (IEEE 802.11b) nebo 54 Mb/s (IEEE 802.11g,a).

Pracuje na frekvencích:

  • 2,4 GHz (je nejrozšířenější, jde o veřejné nelicencované pásmo)
  • 3,5 GHz (licencované pásmo)
  • 5 GHz (dnes již také hodně rozšířené veřejné a nelicencované pásmo)
  • 10 GHz

Tato technologie je zejména v České republice velmi rozšířená pro poskytování připojení k internetu. Poskytovateli (providery) jsou budovány sítě vysílačů - přístupových bodů (access point - AP). Nutná podmínka je přímá viditelnost na AP. Účastník potřebuje k příjmu anténu, která komunikuje s AP a zabezpečuje přenos signálu a je připojena na zařízení, kterému se říká klient. Může to být radiová karta v PC nebo samostatné zařízení. Anténa bývá s klientem propojena koaxiálním kabelem, ve kterém v závislosti na jeho kvalitě a úměrně jeho délce dochází ke ztrátám (proto by měl být co nejkratší).

 

 Historie internetu a TCP/IP

  • 1962 - Vzniká projekt počítačového výzkumu agentury DARPA.
  • 1969 - Vytvořena experimentální síť ARPANET, první pokusy s přepojováním uzlů (čtyři uzly).
  • 1972 - ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů, použit protokol